Narodil jsem se v Hradci Králové, vyrůstal v podkrkonošském městě Trutnově a už jako malý kluk jsem věděl, že někde v tomto světě existuje opravdové doma. Netušil jsem, jak se tam dostat, ale věděl jsem, že to je to, co mě zajímá. Od brzkého mládí jsem projevoval silnou tendenci ke spiritualitě.

Vlivem poměrně dramatického dětství se u mě v pubertě začaly stupňovat psychické problémy. Potřeboval jsem vedení a ve čtrnácti letech jsem navštěvoval školu astrologie. Byl to úvod do světa energií a práce s nimi. Zabýval jsem se tehdy také homeopatií a experimentoval s vlastními obřady.

Před nástupem na lékařskou fakultu UK jsem vážně onemocněl a na nějakou dobu téměř celkově ochrnul, což změnilo moje životní směřování. Trvalo několik týdnů, než jsem udělal první kroky, měsíce než jsem byl schopen se sám obléct a půl roku než jsem se mohl usmát. Shodil jsem sedmnáct kilogramů a moje fyzické tělo se změnilo.

Tato hraniční zkušenost byla určitým typem zasvěcení, zpřístupnila mnohem hlubší úroveň citlivosti, a tak se fungování v běžném světě pro mě stalo psychicky velmi obtížným. Spadl jsem do alkoholu a drog a denně jsem zažíval stavy silného strachu, bezcennosti, zoufalství a beznaděje. Trvalo třináct let než jsem tuto zkušenost integroval tak, že i fyzické tělo odrazilo moje porozumění a vrátila se mu síla.

Přirozeně jsem tehdy hledal úlevu, ukončil jsem studium na PřfUK v Praze a vycestoval do jihovýchodní Asie.

V Asii jsem začal cvičit jógu a strávil pět měsíců na opuštěném ostrově v jižní Kambodži, kde jsem spoluvlastnil a provozoval ekoturistický Jungle Camp. V divočině tamější džungle se aktivovaly vzpomínky na minulé inkarnace spojené se šamanismem. Vše bylo tak známé a přirozené. Uviděl a na vlastní kůži jsem tam zažil, že člověk má k dispozici obrovskou vnitřní sílu.

Zanedlouho potom jsem se v horách severního Thajska setkal se svým prvním mistrem Garudou. Garuda mluvil jazykem onoho "domova", který jsem odmalička vnímal, a dal mi tak odpovědi na mnoho otázek. Uvedl mne do praxe transformativních dechových technik a ukázal mi, že stínovým emocím je možné se podívat do tváře a uvolnit se z jejich sevření.

Pochopil jsem, že z mého zlého snu existuje cesta ven. Semínko osvobození bylo zaseto a za to budu Garudovi navěky vděčný.  

Po návratu do Evropy v roce 2008 jsem se setkal s prací Michaela Barnetta, který byl jedním z nejbližších Oshových studentů, a obdržel od něj jméno Nammo - jméno, které poukazovalo na nepojmenovatelnou podstatu bytí, rád říkám Esenci, a které jsem roky používal.

Na jaře roku 2009 jsem znovu vyrazil na dlouhou cestu po Španělsku, Portugalsku a Maroku. Po několika měsících v komunitě ve Španělsku a cestě na kole z jižního Španělska do Středního Atlasu v Maroku jsem skončil v západní části Sahary zcela vyčerpaný. Za téměř dva roky na cestách jsem poznal a viděl mnoho a měl možnost různými způsoby otestovat sám sebe. Přišel však čas obrátit pozornost hlouběji dovnitř a postavit se tváří v tvář hlubším rovinám strachu.

Za pár dní jsem byl zpět v ČR a bylo to jak z knihy, neboť tři dny po návratu jsem se zúčastnil prvního obřadu s královnou pralesa Ayahuaskou, vstoupil tím na šamanskou stezku a zaměřil se na práci se stínem.  V roce 2012 jsem byl o poznání svobodnější, začal nabízet léčebná sezení s velmi dobrými výsledky a následující tři roky jsem pravidelně provázel večerní semináře na různá témata. 

Šamanských obřadů jsem během té doby prošel mnoho a můj názor na ně se časem proměnil. Nyní vím, že vyhledávání mimořádných stavů vědomí má své přínosy a také svá rizika. Jak jsem dozrával, začala mne spíše než dosahování výšek a následné návraty zajímat postupná integrace veškerých vhledů do běžného života a posilování nepřerušeného uvědomění si toho, co je stálé a neměnné.

Na jaře 2014 proces mojí vnitřní transformace zesílil a já intuitivně pocítil, že to, co přináším lidem, potřebuje očistit od nezralých způsobů a tmavých proudů arogance. Od terapií a seminářů jsem odstoupil. Byl to náročný bod mojí cesty, který vyžadoval velkou dávku sebereflexe a upřímnosti.

Byl jsem spoutaný představami o svojí duchovní vyspělosti, které mi znemožňovaly uvidět hlubší roviny strachu a sebezavržení. Právě ty potřebovaly být nahlédnuty, aby mohl přijít očekávaný posun.

Život mi poslal pomoc a tak jsem se setkal s americkou duchovní učitelkou Kosi v tradici přímé stezky advaita vedanty (učení Ramany Maharšiho). Nastoupil jsem do pozice hlavního organizátora po jejím boku, cestoval s ní a spoluorganizoval její semináře v Kalifornii USA, Chorvatsku, Irsku, UK, Švýcarsku a Česku.

Cesta vedle Kosi prohloubila přímé poznání Esence a jasnější nahlédnutí strategií lidského ega. Strávili jsme těmito rozhovory denně hodiny a hodiny. Kosi mne také uvedla do systému enneagramu osobnosti z pohledu seberealizace, který sama vystudovala.

Po roce takového života jsem si uvědomil, že je čas jít dál. Bytostně jsem cítil, že moje cesta je o propojení spirituality a obyčejného lidského života. Věděl jsem, že duchovní pravdy potřebují být reálně žity a tušil jsem, že přichází velké změny.

V horizontu týdnů jsem potkal Kushi a ještě než jsem ji potkal osobně, věděl jsem, že jedu za svou životní partnerkou. Setkání s ní bylo jako uragán. Vrhlo mě do intenzivní léčivé katarze, dalo mi poznat nepoznané roviny Lásky a přineslo nesmírné očištění.

Na začátku roku 2016 jsem se tak do pozice průvodce a duchovního učitele vrátil. Později ve stejném roce se nám narodila naše milovaná dcera. Rodičovství nás oba mnohem pevněji postavilo na vlastní nohy a posílilo.

V roce 2017 jsme napsali eBook "Světlo vědomého vztahu" a koupili historický dům na okraji vesnice Bouzov, kde budujeme meditační centrum.

V roce 2018 jsme s Kushi od našeho přítele a mistra Naropy přijali zasvěcení do linie probuzených mistrů Sacha.

V na konci roku 2021 jsem po letech vyčkávání přijal nové jméno Ramin. Toto jméno obdržela moje žena Kushi a v perštině znamená bojovník. Na začátku roku 2022 jsme z podstatné části dokončili rekonstrukci našeho centra a v květnu se nám  narodil syn Aurelius.