Na úvod si pojďme projet jeden obvyklý scénář. Někoho potkáte, zamilujete se a několik měsíců se vznášíte na vlnách hormonů lásky. Hodně dáváte, hodně si to užíváte a nasáváte každý okamžik plnými doušky.
A dny běží…a jak se postupně ztrácí „novost“ Vaší zamilovanosti, vrací se Vaše mysl se svými neurózami a nespokojeností. Přestáváte dávat a přestáváte si to užívat. Oba se uzavírají a přestávají se tolik sdílet. Intenzita toho celého samozřejmě závisí na aktuální míře uvědomění obou partnerů. Ale ruku na srdce – intimní vztahy jsou jedním z největších učitelů pro naprostou většinu z nás a i když jiné aspekty života možná poměrně dobře zvládáme, právě tady se vynoří ta opravdu citlivá místečka…pokud jsme ochotni si to přiznat.
Jedním z faktorů, který za tímto stojí, jsou stará vnitřní zranění, která v čase vstoupí do hry. Začnete na partnera projikovat staré křivdy, nespravedlnosti a ublížení a – většinou zcela nevědomě – se mu začnete mstít třeba právě tím, že mu nastavujete Vaše horší tváře.
Pokud jste ochotní toto nahlédnout, potom můžete objevit prostory vnitřního odporu a pod nimi starou bolest či strach. Jedině tak můžete šťávu Vašeho vztahu zachránit. Často je to dlouhodobý proces a mnohdy vyžaduje podporu.
Dalším faktorem – a ten nám přijde snad ještě zajímavější – je tendence lidské mysli považovat ty nejbližší za samozřejmost. Možná vás to nenapadlo, ale šťáva se z Vašeho vztahu vytratila právě proto, že jste si přestali partnera a společných chvil vážit. Nakonec to dopadá tak, že právě k těm nejbližším si dovolíme věci, které bychom si nedovolili k nikomu jinému a to je smutný fakt.
Když k tomu přidáte existenci výše zmíněných zranění, vznikne koktejl, který vysoké procento vztahů časem umrtví.
Za prvé je třeba skončit s neustálým obviňováním a projikováním Vašich zranění a nenaplněných tužeb na partnera.
Za druhé je třeba dokázat zaměřit pozornost na to hezké mezi Vámi, neboť právě postupné přesměrování pozornosti na to zraněné a nedokonalé způsobilo umrtvení vztahu. Potřebujete najít způsob jak vyložit na stůl Vaše lepší karty – jak nastavit partnerovi Vaše lepší tváře.
Aby bylo jasnější kam míříme, posdílím jednu konkrétní zkušenost. Po našem včerejším meditačním setkání nám jeden účastník napsal krásný email. Během vipassany a pranajámy, které vedla Kushi, zažil hluboké ukotvení ve stavu vnitřního svědka.* Pochopil, že silné strachy, které ho roky sužovaly, se vlastně neustále snažil různými způsoby změnit a právě proto nebyl schopen dostat se k jejich jádru.
Je to přirozená tendence. Chceme se prostě cítit lépe a první, co nás napadne, je změnit to, co považujeme za nevhodné. Hluboká transformace však přichází teprve skrze bezpodmínečné přijetí „negativních“ stavů. A on tak byl prvně schopen zcela uvolněně ve svém strachu spočinout a bez jakéhokoliv hodnocení ho sledovat. Až v tu chvíli se před ním později v noci rozvinul příběh, na který roky čekal. Překrásné rozuzlení.
Sebepřijetí je stav, který existuje hluboko v každém z nás. Sebepřijetí je schopnost být s tím, co vyvstává ve Vašem vnitřním prostoru, bez jakéhokoliv posuzování. Je to zcela přirozená kvalita, kterou objevíme, když překročíme naši posuzující mysl.
Fascinuje nás fakt, že mnoho z těch tmavých energií v nás jsou ve skutečnosti naše odmítnuté talenty. Až ve chvíli, kdy jste schopni je bez posuzování a snahy o jejich proměnu pociťovat ve vlastním systému, mohou se proměnit a nastavit Vám svou pravou tvář. Přestanou Vás strašit, přestanou Vás zlobit a mohou být tím, čím jsou. Konečně se mohou stát tím, po čem vy toužíte. (Více o tom píšu v tomto článku.)
Stejně jako získáváte schopnost přijímat ty zdánlivě nedokonalé energie ve Vás, získáváte schopnost přijímat Vašeho partnera a on Vám, stejně jako ony do černých šatů oblečené zapomenuté talenty, začne nastavovat jeho lepší tváře.
Toto je klíč k naplněnému partnerství.
Partnerským vztahům a rozvíjení intimity se věnujeme v naší nové knize Světlo vědomého vztahu.
* Vnitřní svědek je jeden z názvů pro „to, co si uvědomuje“ – vědomí samo – přirozenou podstatu. Je to prostor živoucí svobody, jehož mír zůstává nedotčený prožitky a dojmy z tohoto světa. Skrze meditační praxi si člověk postupně uvědomí, že právě toto je jeho pravé Já.