Jak na vnitřní odpor, bojovníku Srdce?

Zamysleli jste se někdy nad tím, ve kterých situacích a vůči čemu pociťujete odpor? Znáte tu lepkavou energii? Věříte jí? Objevit v sobě odporu-plné tendence je zcela přirozené. Nevypovídá to nic o Vaší hodnotě nebo o tom, jaký jste v jádru člověk.

Každý je dříve či později objeví. Každý je dříve či později překročí.

V naší práci se setkáváme s lidmi, kteří mají za sebou roky sebepoznávání, a přece se na toto téma pořádně nepodívali. Struktury odporu potom zůstávají nenahlédnuté a někdy jsou dokonce vnímány jako projev vnitřního vedení a ukazatel hranic. A to je opravdu omyl.

Vyhranit se vůči čemukoliv vůbec nemusí znamenat, že budete zažívat odpor. Pokud máte vůči tomu, vůči čemu se vymezujete, opravdové čisto, potom je i Vaše „ne“ čisté a jasné.

Sebezkoumání může začít.

Byla u mě na terapii žena. Dlouhodobě touží po vztahu a ten nepřichází. Často se setkává s odmítnutím. Od začátku jsem věděl, že v celé situaci hraje zásadní roli právě její odpor. Výzva byla ji k němu dovést a vysvětlit, jak jeho mechanismus funguje. Brzy se jasně ukázalo, že ona sama mnoha muži opovrhuje. Bylo jasné, že tento mrak zatemňuje její vnímání tak, že prostě není schopná potenciální partnery rozpoznat.

První reakce při setkání s mužem je odpor, kterému ona uvěří, a vše na samém začátku zavrhne. A potom dál touží po partnerovi. Aby zatuhlou situaci rozhýbala, potřebuje dobře poznat, jak se to celé děje, a tak jsem jí doporučil, aby začala experimentovat a vyvíjela iniciativu k setkávání s muži. Vzedmula se vlna nechuti a pod ní se ukázal její strach.

Odpor není žádná pevná bariéra, pokud jsme ochotní ho zkoumat, a vždy skrývá tajemství, které je třeba poznat.

My lidé si automaticky vytváříme představy o tom, kdo jsme – tzv. self-image. Je to způsob, jak se vyrovnat s netransformovanými stíny méněcennosti, strachu a bolesti. Této představy o sobě se držíme zuby nehty, protože nám poskytuje určitou úlevu a jistotu. A zároveň nás vězní. Na hranicích Vaší self-image (a tedy na pomezí pozitivních změn) se vždy rozblikají červené kontrolky odporu. Většinou mu člověk uvěří, jde pryč a zůstává v pomyslném bezpečí. Tak to funguje a je to jedna z hlavních strategií nepravého lidského já (lidského ega).

(Poměrně detailně tento mechanismus rozepisujeme v našem novém eBooku Světlo vědomého vztahu.)

Moudrost Života však na naši self-image neustále útočí, aby ukázala její lživost a ve finále člověka osvobodila.

A tak má zprvu každý tendenci začít se Životem bojovat. Nevidíme, že vše se děje pro naše dobro. Až časem můžeme zjistit, že jdeme sami proti sobě, a můžeme se uvolnit do základní kvality důvěry a lásky.

Známe ženu, která měla poměrně manipulativní matku. V dětství díky tomu prožila mnoho náročných chvil a do jejího nitra zatím nevstoupilo usmíření. Když o ní mluvila, byl jasně vidět její odpor vůči ní. Zajímavé na celé situaci je to, že přes něj není schopna uvidět své vlastní manipulativní sklony, které od matky převzala.

Žije v představě, že není jako její matka, a to jí brání vidět věci celistvě. Jak bude její cesta pokračovat a její falešný sebeobraz slábnout, bude schopna tyto tendence nahlédnout a následně proměnit.

Pokud vůči něčemu venku pociťujeme silný odpor (kterému věříme), potom sami sebe odřezáváme od vlastní hloubky a náš potenciál klesá. A není to jen o tom, že potom nejsme schopni nahlédnout vlastní vnitřní bahno, které volá po transformaci jako v příkladu výše.

Cesta mistrů spočívá v tom, že si uvědomují hlubokou jednotu a propojenost všeho. A to – jak jsem již napsal – vůbec neznamená, že nevyjádří svůj nesouhlas s něčím nebo se vůči něčemu nevyhradí. Stejně tak i já po všech těch letech jasně vnímám, jak se uvnitř mne rozpouští ochota cokoliv zavrhovat. Vidím, že některé přístupy jsou konstruktivní a některé destruktivní, a dokáži mezi nimi rozlišovat – to ano. Vnímám však také hlubší smysl věcí a vím, že destrukce a tmavé proudy mají v tomto světě své místo.

Pojďme nyní dál. Jak prostory vnitřního odporu rozhýbat? Představte si soustavu rezivých ozubených kol, kterým je třeba vdechnout život. Postavit se vlastnímu odporu je jako jít proti velmi silnému větru.

Je k tomu zapotřebí vnitřní síla.

Dám Vám příklad.

Jste s partnerkou a ona udělá něco, co se Vás dotkne. Často v takových chvílích člověk pocítí nechuť vůči jakémukoliv dalšímu láskyplnému kontaktu (uzavře se). Může to trvat hodně dlouho a někdy to vede až k rozpadu vztahu. Když však takovou situaci vědomě uchopíte – zastavíte se a podíváte se dovnitř, uvědomíte si svou nechuť vůči otevření se, přestože si zároveň můžete jasně uvědomit, že po lásce a sdílení se na jiné úrovni nadále toužíte.

Tady přichází moment, kde zúročíte své odhodlání.

Na mojí cestě se mi osvědčilo do odporu vědomě vstoupit. S plným vědomím ho proniknout a rozhodnout se následovat lásku. Může to znamenat, že se zhluboka nadechnete a půjdete udělat něco, co se Vám opravdu nechce, přestože víte, že to má smysl a může vnést do situace více světla.

Prakticky to může znamenat například to, že nabídnete své ženě masáž, kterou jste jí ráno slíbili, přestože ukřivděná část Vás samotných by nejradši byla zalezlá v pokoji a čekala, až ona přijde a začne Vás tahat zpět do života.

Právě tak se rozhýbává ono zarezlé soukolí. Tak se rozpouští sebelítostivé tendence, a tak si člověk bere zpět sílu, kterou do nich dlouho nevědomě investoval. Vystupujeme z neviděných rolí oběti a napřimujeme se do důstojnosti. Není to vždy snadné, ale je to velmi efektivní způsob sebepoznávání a kultivace vědomí bojovníka srdce.

(Aby byl obraz celistvý potřebuji na tomto místě připomenout téma hranic. Každý přístup je při ztrátě zdravého rozlišování možné dovést do destruktivních extrémů a sám jsem si takhle nejednou naběhl.  Je vždy dobré spočívat v citlivém vnímání sebe, abyste rozpoznali, kdy se stahujete zbytečně, jelikož Vaše reálná kapacita zranění překročit tam již je a kdy se stahujete, protože je na Vás daná situace opravdu příliš.)

Časem zjistíte, že svému vnitřnímu odporu nemusíte věřit a Vaše ztotožnění s ním se začne rozpouštět.

Jako malý kluk jsem si představoval různé hrdinské činy. Představoval jsem si, jak zachraňuji lidi z hořících aut a tak. Dnes jasně vím, že zastavit koňské spřežení rozbíhajícího se vnitřního dramatu je někdy přinejmenším stejně hrdinské. Chce to sílu vůle. Vždyť celé generace před Vámi to dělaly nějak a jejich způsoby jsou doslova součástí Vaší DNA.

Dnes však máme již úplně jinou kapacitu a víme, že hluboké buněčné zápisy je možné přepsat. Máme obrovskou schopnost milovat a stejně nekonečnou kapacitu vnitřní síly.

Ochotu se sebou pracovat a jasně ukázat Životu, že jsem odhodlaný, vnímám jako jeden ze základních kamenů cesty a věřte, že takové činy jsou ve vesmíru vidět. Právě proto, že v mnoha životech a vztazích odhodlání chybí, končí většina z nich v bažinách stagnace a před televizí.

Jakmile člověk význam tohoto odhodlání pochopí, nezastaví ho nic, i kdyby měl padnout tisíckrát.

Ano, zdi našich omezených realit jsou často tvořeny právě odporem a lidskou leností se mu postavit. V srdcích však neseme mocné vize a z nich proudí síla. Kéž se Vám podaří je objevit a kéž máme sílu zůstávat jim věrní.

 

Kushi a Jan Ramin Bradáček
Jsme manželé a spirituální průvodci. Společně provázíme jednotlivce i páry cestou nového paradigmatu života, vedeme transformační skupiny, vychováváme dceru Kailu a syna Aurelia a vybudovali jsme centrum Amrita v Bouzově u Olomouce. 
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.