Struktury oběti a návrat síly

Cesta za uzdravením a osvobozením, nebo chcete-li cesta za štěstím a hlubším naplněním je vždy takové balancování na laně života. Zhoupnete se na jednu stranu a padáte do stagnace, zhoupnete se na druhou a už se poškozujete tím, že příliš tlačíte. Dříve jsem hodně psal a mluvil o tom, co se děje, právě když začnete příliš tlačit. Dnes se budu věnovat opačné straně mince a to struktuře oběti, s níž naopak souvisí pasivita.

Struktura vnitřní oběti se projevuje mnoha způsoby a hlavním z nich je absence síly a radosti. Známá je tendence si stěžovat a „zvracet“ svá negativní hodnocení zatímco nikdy nepřijdou činy, které by mohly situaci změnit. Takový člověk má vždy mnoho důvodů, proč něco nejde, aby se nemusel potkat se strachem z konfrontace. Bývají to lidé energeticky „rozbředlí“. Muži mohou vypadat velmi pasivně a „žensky“ bez schopnosti prorazit nebo vymezit se, když je třeba.

Na úrovni mysli je to negativita, představy plné marnosti, které mohou eskalovat do sebevražedných myšlenek. Člověk o sobě pochybuje, aniž by se těmto pochybám jakkoliv postavil a tyto pochyby ho energeticky vysávají.

Vnitřní oběť tiše očekává, že ostatní jí budou vycházet vstříc, což by samozřejmě takový člověk většinou nepřiznal pokud si to vůbec uvědomuje. V případě, že druzí těmto představám nevyhoví, přichází zloba, obviňování a zavržení. Nejde o zralý stav, kdy je každý sám za sebe a vstříc si vycházíme darem.

Ve svém jádru je vnitřní oběť o hluboko zakořeněnou představou, že někdo (nebo něco) venku je zodpovědný za to, jak se Vy cítíte.*

Před mnoha lety jsem se setkal s jednou dnes už světově známou šamankou. Podívala se mi hluboce do očí, celý svět na chvíli zčernal a potom řekla: „Nammo, Ty se musíš přestat litovat.“ Vůbec jsem to tehdy nechápal a trvalo tak čtyři roky než jsem pochopil. Poukazovala na místa ve mně, kde jsem odevzdal svou sílu a zodpovědnost a nevědomě obviňoval druhé za něco, co ve skutečnosti bylo čistě v mých rukách.

Pokud jste již nějakou dobu na cestě, znáte svá zraněná místa a také pravděpodobně víte, že je nutné s nimi citlivě spočinout a občas i trochu „popracovat“. Buďte však moudří a zkoušejte také neustále oddělovat zrno od plev a vedle přirozeně se uvolňujících prožitků bolesti a strachu si dobře všímejte těch chudáčků a chudinek, kteří se vytvořili okolo náročných zkušeností, které jste zažili (a které jste mimojiné zdědili od svých rodičů).

Ano, málokdo z nás dostal v dětství to, co opravdu potřeboval. Ano, býváme zprvu velmi nevyživení a potom se jako pijavice chytáme partnerů, příjemných prožitků a vůbec všeho možného. Je skvělé si to uvědomit a je skvělé se pokoušet tyto psychologické díry po milujících a přítomných matkách a otcích dosytit. Právě na to se zaměřuje velké množství terapeutů.

Je však také nesmírně důležité – a tady přichází klíčový moment – toto celé jednou pustit. Proces terapeutického sycení je totiž čistě jedna z fází vývoje a psychologické vnitřní díry z terapeutické roviny nikdy nenasytíte.

PROČ?

Jejich příčiny jdou do mnohem větších hloubek.

Nemůžete se probudit ze sna o vlastní slabosti, opuštěnosti a nemilovanosti, pokud tomu snu plně věříte. V určité fázi je nutné ho zpochybnit. A klidně můžete dál pokračovat s přepisy limbického otisku a dál praktikovat meditace vnitřního milence. Jsou rozhodně léčivé a přínosné. Neočekávejte od nich však víc než Vám takové praxe mohou dát.

Vždy si uvědomujte, že pouze modelujete svou psychologickou strukturu. Můžete se vymodelovat jak chcete, ale ve snu být hlouběji šťastní nemůžete.

(Opakovaně za námi přicházejí lidé, kteří v této fázi strávili třeba i deset let a nic se nezměnilo dokud neokusili hlubší realitu.)

Probuzení ze sna je probuzení se do skutečnosti, která je oproštěná od jakýchkoliv prožitků nedostatku (nespokojenosti). Je to takové spočinutí v náruči Božské Matky a Božského Otce a touhu po této zkušenosti v sobě neseme všichni, neboť je to čistě touha vzpomenout si na to, kdo jsme.

Pokud nevíte, kdo skutečně jste – jste od tohoto poznání oddělení, potom v jemněhmotných tělech vznikají díry a právě tyto díry najdou svůj odraz ve Vaší psychologické struktuře a zkušenostech, které ji vymodelovaly.

Tyto díry se tedy finálně rozpustí až Vaším vlastním kontaktem s božstvím uvnitř Vás.

Je to JEN a JEN o Vaší cestě a nikdy to  nebylo tak moc o Vašich rodičích, jak to zpočátku vypadalo. Máte karmicky zatížený vztah s ženským vesmírným principem? Potom to odzrcadlí Vaše matka a Váš vztah s ní. Máte karmicky zatížený vztah s mužským vesmírným principem? Potom to odzrcadlí Váš otec a Váš vztah s ním.

A proto znovu opakuji. Není a nikdy to nebylo o Vašich rodičích. Není a nikdy to nebylo o tom, co se Vám kdy stalo. Je to o Vás  a Vašem vztahu se Životem.

Vnitřní oběť můžeme tedy dále vnímat jako absenci porozumění tomu, že vše má své hlubší příčiny a nic v životě se Vám neděje jen tak.

Mohli byste si stěžovat pokud víte, že vše se děje v zájmu vašeho dobra? Nemohli. Důvod, proč si stěžujete je ten, že nevidíte všechny souvislosti. Realita je taková, že veškeré těžké chvíle se staly pro Vás. Všechny takové zkušenosti jste dostali jako dar sloužící Vašemu karmickému očištění, procitnutí. Zkuste si to uvědomit, zamyslete se nad tím a pocítíte vděčnost. Energie, kterou byste plýtvali na boj se životem, se Vám začne vracet. To je pokora a tady se rodí vaše síla.

Přichází smíření a ve stavu smíření se dějí zázraky.

Vy jste vždy byli Ti zodpovědní i když jste byli malé fyzicky bezbranné a závislé děti.

Konec sebelítosti. A řekněte…no není to úlevné?

Ale divili byste se, jak neradi některé bytosti tuto pravdu slyší. Lidé jsou tak zvyklí přesouvat svou zodpovědnost na ostatní, že je ani nenapadne, že existuje jiný přístup. A také se zlobí a zavrhují ty, kteří na to z lásky poukážou.

Ano, píšu z lásky, protože láska není soucit napodobující „ňufání“, kvůli kterému lidé přicházejí k terapeutům, kteří jsou sami zapletení se svou vlastní strukturou oběti.

Láska mnohdy stojí s mečem v ruce a milosrdně tne, aby odhalila iluzi.

Terapeut, který příliš přitakává malému zraněnému chlapci nebo malé zraněné holčičce ve Vás, Vám od určité fáze již nijak nepomáhá. Je to jako kdyby orlí matka chlácholila své malé dětičky připravené vyletět z hnízda a říkala jim: „Nikam nemusíte. Jste tak maličcí. Zůstaňte a pojďte se přitulit.“

Může to být příjemné. Můžete mít dojem, že „dosycujete“ nepřítomnost své matky v dětství, ale možná jste už nějakou dobu připravení skočit a poznat, že jste orel.

Jsou to fáze. Život má svou moudrost a tato moudrost promlouvá v každém z nás. Jednoho dne musí malý orel skočit ať chce nebo ne. Vnitřní pnutí bude jednou tak velké, že přeroste strach.

A potom hle! Chudinky a chudáčkové mizí v poznání širších možností. Až se vrátí stejně jako se vrací vše, v čem člověk dlouho žil, možná už tam nebude tolik ochoty jim věřit. Už tam bude zkušenost, která je zpochybňuje.

Skočte proto tisíckrát. Skákejte každý den. Zpochybňujte Vaše vlastní představy, které dokola opakují cosi o Vaší malosti. A přestaňte se litovat.

Vezměte si zpět svou sílu. Struktura oběti je pouze systém myšlenkových přesvědčení, které tělesně zakoušíte. Můžete se o ní učit, můžete ji sledovat, ale také jí nemusíte tolik věřit a Vaše ztotožnění s ní se začne rozpouštět.

Pokud jste opravdu odhodlaní, potom je možné se zcela osvobodit. A to jsou dobré zprávy.

PS: Od května chystáme skupinový cyklus setkání zaměřený tímto směrem.

* Pokud jste citliví, potom dobře víte, že energetická pole druhých lidí můžete občas velmi silně pocítit a někdy to nejsou vůbec příjemné energie. Ani v tomto případě se však nemůžete vymlouvat a ukazovat prstem, protože špatně Vám je především z Vaší vlastní reakce na energii druhého člověka ať je tato jakákoliv. Ani zloba nasměřovaná Vaším směrem se Vás nebude dotýkat, pokud máte v daném tématu „čisto“. Ano, pocítíte ji, ale nebudete s tím mít problém.