Zapomenutá moudrost rozlišování

Před mnoha lety jsem seděl ve zdravé restauraci na severu Thajska. Byly to poslední dny hodně dlouhé cesty po jihovýchodní Asii, kdy jsem se začal otáčet k sobě samému.

U baru seděl starý muž ve slaměném klobouku a díval se na mě. Byl jsem tehdy radostně naladěný a spontánně jsem se bavil s lidmi až jsem se dostal k němu. Zeptal jsem se ho, co tam dělá, a on mě uzemnil slovy: „Přišel jsem si pro Tebe.“

Ten muž byl starý američan, který se usadil v malé vesničce v horách. Říkal si Garuda a já s ním v následujícím týdnu prožil obrovskou expanzi vědomí. Některé jeho věty ještě dnes zní v celém mém bytí.

Jedna z nich je výbornou úvodní větou pro dnešní článek.

„To see differences in apparent similarities is the wisdom of non-generalization.“

(Vidět rozdíly v tom, co si je zdánlivě podobné, je moudrostí rozlišování.)

Když jsem se setkal s mojí ženou Kushi, i ona ve mně mocně oživila esenci této věty a tak dnes velmi jasně vidím jak se velká část společnosti včetně duchovně-sebepoznávací scény v tomto ohledu ztraceně plácá.

Lidé zapomněli rozlišovat a když přijde někdo, kdo dokáže některé jemné rozdíly vnímat, označí ho za posuzujícího.

Ale pozor!

Mezi čistou schopností rozlišovat a negativním posuzováním je velký rozdíl.

Opakovaně se potkávám s hrubým nepochopením, kdy se nesourodé věci hází do jednoho pytle a nahlas říkám, že to ničemu neslouží. Chápu motivaci těch, kteří to dělají. Snaží se proměnit tisíce let vytlačování, zavrhování a bolestivého štěpení společnosti. Chtějí to prostě dělat jinak a to je ve své podstatě dobrý záměr.

Neboť ano, všichni jsme jedno vědomí! Všichni jsme děti boží.

Nesmíte však zapomínat, že přestože v rovinách samotného bytí jsme jedno, tak na některých ostatních rovinách života zajedno rozhodně všichni nejsme.

Nevědomost a arogance přítomné v lidech jsou extrémně silné, zatemňují jejich lásku a přináší destrukci.

Ne všechny bytosti jsou schopné teď a tady pochopit jak být zajedno se životem. Co potom s tím? Jste necitlivý ignorant, když si toto jasně uvědomujete?

Vidím problémy, které přichází, když lidé „konají dobro“ tím, že se snaží být všeobjímající, ale dělají to „z hlavy“. A tak říkám: „Buďme všeobjímající ve svých Srdcích, ale nezapomínejme na moudrost rozlišování.“

Vezmete vlka do stáda ovcí s tím, že jsme přece všichni jedno? Jak si myslíte, že to dopadne? Vlk některé ovce sežere a některé potrhá. Kde se stala chyba? Vlk nemůže za nic, pouze naplnil svou aktuální přirozenost. Destrukci zapřičinila Vaše snaha „být dobrý“ a neodsuzovat. Destrukci zapříčinila absence moudrosti rozlišování.

Pokud Vaše rozlišování vychází z hloubky Vašeho Srdce, potom to není negativní odsuzování ani zbytečné vymezování se. Potom je Vaše rozlišování projevem Lásky, která se manifestuje také jako ochrana toho, co je jemné a krásné.

A přesně tohle je jedna z těch největších výzev našeho lidského života, nebo alespoň já to tak vnímám. Je to neustálá sebereflexe a neustálé sebezpytování. Vnímám čistě nebo toto vnímání zatemňuje moje vlastní nevědomost? Rozlišuji nebo už zbytečně odsuzuji?

Říkám: „Buďme milující, ale nehrajme hry na to, že jsme milující.“ Je nutné umět toto rozlišit. Je nutné se občas nebát „být ten zlý“, abyste se dokázali zdravě vymezit.

Vaše „ne“ a Vaše „dost“ mohou být „čisté“.

Život tady na Zemi potřebuje v určité praktické rovině chránit. Všechna ta krása potřebuje být v bezpečí před hrubostí a sebestředností lidských žraloků a vlků, kterých je zatím pořád ještě tolik.

Oni nejsou špatní. V hloubce jsou Láskou a čistým Světlem vědomí, ale nyní naplňují svou aktuální přirozenost. Přinášejí učení temnoty, abychom se my ostatní mohli probudit do našich plných potenciálů. Díky jim za to.

Toto je starodávná šamanská moudrost, která mě stála mnoho slz a krve a s níž jsem roky bojoval. Dnes jsem za ni vděčný.

Každá síla má v existenci své místo.

Miluji síly, které přinášejí světlo, pravdu a nekonečnou jemnost, ale vážím si i těch temných, protože mi pomohly vyrůst. Nicméně už je k sobě nebudu vědomě zvát ani s nimi nijak spolupracovat, protože dobře vím, jaká je jejich přirozenost.

Toto je moje pokora. Toto je moudrost rozlišování.

Je to jeden z velkých paradoxů Života. Vše je v pořádku a vše je dokonale uspořádáno tak, jak je. Zároveň to neznamená, že v praktických záležitostech lidského života a fungování společnosti se budeme vyhýbat konfrontaci s jejím egoismem a šílenstvím.

Pozitivní změna a praktické činy nutné k jejímu dosažení jsou součástí vyšší dokonalosti.

Když nemáte vědomí hlubšího smyslu, propadnete se do bažin marnosti. Když toto porozumění máte, ale chybí Vám moudrost rozlišování, stane se z Vás pasivní, bludy omámený pozitivista.

S lidmi je to stejné jako se silami, s nimiž se potkává šaman. Každý člověk má nějakou aktuální kapacitu. Tato kapacita nebo můžeme říct duchovní zralost je zcela nezávislá na národnosti nebo barvě pleti, ale jednoduše nějaká je. A není nic negativního na tom, když se k člověku podle toho budete chovat. Nemusí to být odmítání. Nemusí to být povýšenost a Vaše duchovní pýcha.

Je velmi důležité tomu porozumět, jinak budete náchylní hrát „ty hodné“ a budete dál nevědomě otáčet kolem destrukce…a ke všemu s dobrými úmysly.

Ve hrách na „ty hodné“ se pouze ztrácí energie. Dobro tím nevzniká. Podívejte se do svých rodin. Kolikrát jste se svým rodičům snažili něco vysvětlit, protože jste jim chtěli pomoct. Rodiče některých z Vás možná nakonec pochopili, protože to bylo v jejich „plánu“, ale jiní z Vás možná pochopili, že s tím prostě musí přestat, protože to v plánu tohoto jednoho života jednoduše není.

Jak náročné je pro některé z nás některé věci pustit a nechat být. Chuť pomáhat je nám lidem přirozená. Je to krásná vlastnost lidského srdce. Pokud jí však chybí moudrost, potom je slepá a možná pomáhá tam, kde není zájem ani potřeba.

Láska je absence „her na dobro“.

Když se nám někdo hlásí na terapii či seminář, vždy to zvažujeme. Není samozřejmé, že s někým pracujeme. Je to povyšování se nad druhé? Je to odsuzování? Nikoliv. Ne všichni jsou připravení a to je realita. Ne každý je ochoten nahlédnout do nitra a proměnit se. Někdo hledá kartářku, která mu řekne, že za dva roky bude lépe. A to my neděláme.

Každý potřebuje stát na svém místě.

Když takového člověka přijmu, ztratím nejen svůj čas, ale také vezmu práci někomu jinému, v tomto případě nějaké kartářce. Vše je propojené a ochota být v proudu rozlišování má široké dopady.

Milujme a rozlišujme.

Po narození naší dcery jsem rok působil ve vedení jedné alternativní školy. Když jsem nastoupil, byl to čistý chaos. Škola byla na zavření a proto se na mě zakladatel obrátil. Všichni jsme byli zpočátku ztracení v ideálech nezasahování do směřování dětí a přehnaně respektující výchově.

Až jsme byli donuceni lépe pochopit význam struktury a hranic. Muselo nám dojít, že ne každý může být zpočátku „přítel“. Nemohli jsme v ranních kruzích dát stejné právo všem, protože to vedlo k tomu, že „rebelové“ ničili kruh těm, kteří v něm chtěli být. Ti jemní a zvídaví byli válcováni těmi, kteří byli v odporu.

Když jsem po roce odcházel, byla skupina pevná, respektující a milující. Ten přerod byl udivující. A víte co…? Ten nejdivočejší kluk, který mne jednou donutil k tvrdé konfrontaci, mě měl nejradši. Potřeboval někoho, kdo se s ním potká v jeho divokosti. Hledal zrcadlo a dostal ho. Byl potom mezi námi cit a úcta.

Ve škole jsme pochopili, že nemůžete měřit každému stejně. Nemůžete negovat to, že činy jedince se odrážejí v realitě a částí této reality je Vaše vztahování se k němu. Ve škole nám došlo, že i tento zákon musíme dětem předat. A vyšlo to.

Žijeme ve velmi citlivé době. Stojíme na hranici dvou světů. Potřebujeme oživit moudrost, kterou v sobě máme, a potřebujeme ji vyjadřovat.

Jak dlouho ustupovala jemnost před hrubostí?

Jak dlouho bylo tolerováno to, že moudré, život-podporující přístupy ustupovaly bezohlednosti?

Nepřišel čas to konečně změnit?

PS: I rozvoji moudrosti rozlišování se budeme věnovat na našem novém výcviku „Návrat síly“.